Jak to celé začalo

(ohlédnutí za minulostí)

Psal se rok 1996. Stojím před Kojeneckým ústavem v Praze 4 Krči, a vůbec netuším, co mě za jeho branami čeká. V duchu přemýšlím – jak se asi poperu se všemi emocemi, které ve mě vzbudí jednotlivé osudy opuštěných dětí, s nimiž se zde setkám? Jak to zvládnu?

Vždy jsem měla hodně lásky a pozornosti ve svém životě, a to jak díky své rodině, tak i díky profesi, kterou vykonávám. Snad i proto nechápu, proč jsou tyto děti o tak zásadní a přirozený cit ochuzeny? Proč musí již brzy po narození trpět za nezodpovědnost dospělých? Proč právě ony musí místo rodiny vyrůstat v ústavním zařízení? Jak jim nejlépe a nejefektivněji pomoci?

Tyto otázky mě pronásledovaly od prvního dne, kdy jsem vstoupila do kojeneckého ústavu a dodnes na ně stále hledám odpověď. Již tehdy jsem cítila, že mám tu možnost vnést pozitivní změnu do životů těch, kteří se dennodenně bijí o ty nejdůležitější věci v životě – o lásku a své místo na zemi. Všechny tyto myšlenky, cíle a přání se pak staly základním kamenem, na němž dnes stojí činnost mé nadace. Od roku 1996 se svým týmem snažíme být oporou těm, kteří jsou na pomoc dospělých bytostně odkázáni. Díky letité osobní zkušenosti a všemu, čím jsem si prošla a na vlastní oči viděla, cítím obrovský vděk za adresnou pomoc pro každé dítě.

Naplňovat naše charitativní poslání by však nebylo možné bez štědré a laskavé podpory našich dárců, podporovatelů, partnerů a dobrovolníků, kteří významně přispěli ke zlepšení osobních příběhů jednotlivých opuštěných dětí. Dovolte mi proto využít této příležitosti a z hloubi srdce poděkovat za veškerou snahu a konkrétní přínos, který posunul naše snažení o něco blíž k vytouženému cíli – k zajištění láskyplné rodinné péče pro každé dítě. Ušli jsme společně již pořádný kus cesty. Další máme teprve před sebou. Jsem však bytostně přesvědčena, že naše cesta vedoucí k naplněné poslání, je správná. Budu velmi šťastná, když nás na ní budete i nadále doprovázet.

S upřímným díky,
Tereza Maxová

Životopis

Tereza Maxová se narodila 31.8.1971 v Pardubicích. V roce 1975 se s rodinou přestěhovala do Ústí nad Labem, kde v roce 1985 ukončila základní školu se sportovně-atletickým zaměřením.

Po úspěšných přijímacích zkouškách nastoupila na gymnázium Budějovická v Praze. Po maturitě, v roce 1989, byla přijata ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

S vidinou cestování a nových zkušeností se zúčastníla ve svých sedmnácti letech, v době stále trvajícího komunismu, konkurzu francouzské modelingové agentury Madison. Její profesionální kariéra započala v roce 1989, kdy odjela do Paříze krátce po Sametové revoluci.

Tereza vždy byla a stále je ideální modelkou. “Nebyl to jen její úchvatný vzhled, který z ní učinil tvář devadesátých let. Fotografové a stylisté, kteří s ní po léta spolupracovali, vždy velmi oceňovali její profesionální přístup, energii a odhodlání”, říká Juergen Wagner z agentury Next Models.

Spolupracovala snad se všemi velkými fotografy od Patrika Demarcheliera, až po Maria Testina a Petera Lindberga.

Její tvář byla titulní straně britského Vogue, stejně jako na předních stranách Elle, Marie Claire a Glamouru. Prošla po všech významných přehlídkových molech – Dior, Chanel, Prada, Gucci, YSL, Ralph Lauren a byla tváří pro reklamní kampaně takových značek jako jsou Karl Lagerfeld, Donna Karan, Hermés, La Perla, Vichy a L’Oreal.

Ani na vrcholu své kariéry neztratila kontakt se skutečným světem. Návštěva pražského kojeňáčku v roce 1996 se změnila v dlouhotrvající pomoc opuštěným dětem. Nyní má Nadace Terezy Maxové dětem pod patronátem 24.000 tisíc dětí vyrůstajících v ústavní péči v České republice a bezpočet dětí umístěných v sociálně slabých biologických a náhradních rodinách.

Maminka tří dětí (Tobias Joshua *2000, Mína *2009 & Aiden *2011) a tvář dvou desetiletí – to může být jen Tereza Maxová, která si během své neuvěřitelné kariéry v módním průmyslu vysloužila mnoho uznání.

Člověk by očekával, že po tak dlouhé a závratné kariéře, založením rodiny a téměř dvaceti lety strávenými ve světe módy bude Tereza zpomalovat své životní tempo, ale opak je pravdou. Stále věří, že to nejlepší na ni teprve čeká.

Fotogalerie